Půlka genů od otce, půlka genů od matky

Zásadní vlastností DNA je její dědičnost, tedy schopnost přenést genetickou informaci do další generace.

Aby se mohla DNA předat z jedné buňky do druhé, je potřeba ji nejprve nakopírovat. Proces kopírování DNA nazýváme replikace. Tu provádí enzym, což je tzv. aktivní protein (bílkovina), kterému říkáme DNA polymeráza. Ta čte jednotlivé nukleotidy v DNA řetězci a přiřazuje nové komplementární nukleotidy. Tato polymeráza je ale schopna číst pouze rozbalenou DNA. Pro tento proces je tedy opět nutné molekuly DNA vybalit z chromozomů a následně komplementární řetězce dvoušroubovice od sebe oddělit tak, aby DNA polymeráza mohla tvořit nové kopie.

Zjednodušené schéma replikace DNA řetězců, kdy musí být nejprve DNA vybalena z chromozomu. Následně jsou řetězce od sebe odděleny enzymem, kterému říkáme helikáza. Teprve poté může na obou řetězcích začít pracovat DNA polymeráza, která vytvoří komplementární řetězce a DNA se tedy namnoží do dvou kopií.

Mitóza

Pokud se DNA (označení 2n) v buňce zkopíruje kompletně, dojde ke zdvojení celého genomu, respektive všech párů chromozomů v buňce (označujeme 4n). Nyní může započít dělení buňky. V případě tzv. mitotického dělení vzniknou z  jedné buňky dvě dceřiné a v každé z nich se bude nacházet identická kopie celého genomu (opět 2n). K tomuto dělení dochází například, pokud potřebuje mnohobuněčný organismus zvýšit počet buněk ve svém těle. U jednobuněčných organismů je to běžná metoda rozmnožování. Přesněji jde o nepohlavní rozmnožování, kdy z jednoho organismu vzniknou dva identické.

Zjednodušené schéma mitotického dělení buněk, kdy dojde k namnožení chromozomů v buňce a následnému rozdělení buňky na dvě dceřiné s identickou genetickou informací o původní velikosti.

Mitóza pod mirkoskopem, buňky cibule.

Meióza

Pokud má dojít k předání genetické informace z generace na generaci u mnohobuněčných organismů, děje se tak u většiny druhů za pomoci pohlavního rozmnožování. Při něm dochází ke splynutí pohlavní buňky samce a samice a vzniknutí potomka. Pohlavní buňky se vyvíjejí v organismech za pomoci tzv. meiotického dělení. V tomto případě mají pohlavní buňky zredukované počty chromozomů pouze na jednu sadu (označujeme 1n). Chromozomy už tedy nejsou v párech, ale pouze po jednom. Při splynutí pohlavních buněk vznikne potomek opět se standardním počtem chromozomů (2n), tedy ve dvou sadách, tak jako to mají jeho rodiče ve všech svých buňkách, krom pohlavních. Potomek tedy zdědí polovinu genetické informace od matky a druhou polovinu této informace od otce.

Zjednodušené schéma meiotického dělení buněk (nahoře), kdy z jedné buňky vzniknou čtyři pohlavní buňky se sníženým počtem chromozomů, tedy pouze s jednou sadou (1n).
Splynutí pohlavních buněk matky (vajíčko, 23 chromozomů) a otce (spermie, 23 chromozmů) vzniká zygota s kompletním počtem chromozomů (2n). Vzniklé embryo má jednu sadu chromozomů od otce a druhou od matky.